Pouštní div

Cítím se jak poušť vyschlá
a i ten pomyslný letní vánek
jako by mi naslouchal.
I ta moudrá květena
jako by mi přála
vody doušek
aspoň jedinný.

Sic mi přejí, chvála jim,
však pouštní píseň stále zní.
Smutná.Já vím, jdou si jdou
kočovní pěvci pouští k oáze (?)
Proč tak smutně pějete!
O pěvci, vzmužte se...

Ach, vzmuž se, mladá dívko...mluvě sama k sobě...¨

O, ať mi pějí.
S tajnou Láskou uteču jim..
A za ruku, budiž, držte mne,
hrst vody vám dám.. nepolapená..
Jen ať si pějí..¨

Uteču všem bílým pískem
mé nohy zžehne horký div.
O, ať, já uteču všem...
I těm, jenž mi přejí.
Možná s okovy na nohou...

Nevím proč před Láskou utíkám..
Nechytnete mne...¨
paní...¨
páni... svobody,
ach té sladké svobody
nevezmete...

Jen má sobeckost, cynictví vzroste...